Labužnický večer

Teda, ten pátek jsem fakticky celej prospal! Tak, tak, že jsem se vzbudil těsně po obědě, kdy zrovna začínala Astronomie. Ve společendě jsem narazil na Katie, takže jsme na jedinou hodinu v tento den, vyrazili společně. Před učebnou už byl nával lidiček. V tu chvíli jsem si oddychl, protože jsem myslel, že jdu pozdě, stejně jako minulý týden. Během toho čekání jsem si vzpomněl na ten článek ve Věštci a tak se rozhodl, že trošku otestuju ten archivní žebřík do astronomické věže. Moje pohupování náhoru a dólů celkem vydržel, ale je vidět, že už má klučina něco za sebou. No, stejně se divím, jak tam Aquáč dokáže s tou svojí holí vylízt. Nedávno mě napadlo, že možná vlastní lítající kobereček a prostě si tam nahoru vyletí. Však proč ne? Každopádně, až budu mít příště tu čest, rád se mrknu, jak tam ten dědula leze. Hihi. Protože dneska to nevyšlo. Buď nebyl ve škole, nebo ztratil tu svoji hůl a nemohl dojít, anebo na nás prostě chudák starej pán zapomněl. Čekali jsme tam zbytečně, teda oni. Já to totiž po deseti minutách "probíhající" hodiny zabalil a šel zase spát.

Nějak se to se mnou protáhlo a vzbudil jsem se až pozdě večer. (pozn. Narion: Ach ten hokej!)
Byl jsem fakt hodně ospalej celej den, asi nějaká únava ke konci týdne. To mám určitě z toho, jak jsem začal za ty poslední dny hodně kouzlit a poctivě trénovat! Je to kolikrát fakt náročný. To prostě na konci dne padnu do pelechu a vzápětí chrním jak mimino. No, teď to na mě přišlo úplně už od rána. Tak jsem po probuzení došel do společenský místnosti, kde zrovna čarovali Amai s Lou. Ti to za chvilku stejně zabalili a já tam zůstal úplně sám. Jenže co mám dělat, když jsem spal přes den a teď měl v noci tolik energie, že bych jen tak nezabral? Navíc jsem měl pořádnej hlad, a tak jsem si vzpomněl! Kuchyyyň! Skřítci tam určitě nachystali nějakou noční hostinu! A tak jsem popadl svůj černej kabát s kapucí a vyrazil řádně schovanej do sklepení. Mám sice rád tmu, ale tam teda nebylo ani na krok vidět. Prostě jsem si musel rozsvítit lucerničku, na takový temno totiž ještě adaptovanej nejsem. Po cestě jsem narazil na nějaký tři lidi, ale bylo to vmžiku a já radši rychle vzal nohy na ramena, rovnou do kuchyňky. Myslím, že za mnou jeden z nich vyběhl, ale po chvíli to asi vzdal a já se tak v uličce ztratil. V kuchyni mě čekalo rovnou dvojí překvápko...

Jednak tam byla teda pořádná hostina! Tolik čerstvoučkýho pečiva, voňavé šunčičky, krásnýho ovoce a čerstvě napečených sušenek, včetně dortíku. A potom jsem tam navíc narazil na staršího kluka, kterýho jsem zahlídl jen párkrát, nebo spíš jsem ho moc neregistroval. Tak jsme se seznámili - Merovol ze Zmijozelu to je. Taky měl prý velký hlad. Hehe. Dlouho jsme si povídali a je moc fajn. Takovej chytrej a hodnej. Popravdě jsem nejprve trochu čekal, jak mě tam uviděl, že to bude jeden z těch starších, co si dovolujou na nás mladší prvňáky a bude mi chtít něco udělat. Ale hned jsme se zkamarádili a taky se dost nasmáli.

Nějakou tu dobu jsme si tam vykládali a ochutnávali to skvělý jídlo. Akorát by tam mohli skřítci taky dávat nějaký to pití na žížu! Dostal jsem chuť na ležák. Mmmm. Na to mi Merovol odpověděl, že má na koleji víno. Brrr! To jsem nedávno chutnal na obědě, no spíš jsem si jen tak usrknul. Jsem na to ještě moc mladej. Vůbec mi to nechutnalo. Ale prej tomu třeba za pár let příjdu na chuť, tak uvidíme. Nakonec jsme se rozloučili a já si to raději namířil zase zpátky na kolej. Po cestě jsem však narazil na... otevřený dveře od knihovny! To mě dost překvapilo a tak jsem radši zhasnul lucernu a pomalu se tiše proplížil dovnitř. Nikdo tam nebyl. Paní Pinceová asi zapomněla zavřít a nebo si někam takhle pozdě večer odskočila. (pozn. Narion: RP improvizace. Nebudu psát, že tam neustále seděla, zírala jak puk s úsměvem a pozdravem "Dobrý den", kdybych k ní přišel a klidně bych si mohl půjčit/vrátit knihy :-D) 

Procházel jsem si to tam a dole narazil na sekci s omezeným přístupem. Zajímalo by mě, co tam asi tak je za knihy. Bylo to totiž zamčený. Ale až budu umět to kouzlo, co dělá doma máma - Alohamůra, nebo jak to je, tak se tam jednou, anebo rovnou dvakrát, podívám! Pak jsem šel nahoru do patra a tam narazil na jednu super knížku, kterou měl asi předtím někdo půjčenou a nebo jsem ji minulý týden přehlídnul. Tak jsem se zase naučil pár kouzel, respektive dvě. Ty zbylý mi nešly, ale určitě brzy půjdou! Chvíli jsem si to tam potichu, zalezlej v rohu, trénoval a potom opatrně sešel po schodech dolů. Nikdo tam stále nebyl a tak jsem ještě zašel do koutku s novinami, který se nachází v přízemí knihovny.

Musel jsem tam strávit dost času, protože už začínalo trošičku svítat. Pročítal jsem si pár starších vydání Denního Věštce a narazil tam i na svýho tatínka! Tý jo! To mě zase nakoplo, se těm klukům příště postavit a začít pořádně trénovat kouzla! Aby věděli, že si vybrali špatnýho poloafričana! Našel jsem tam některý výtisky dvakrát, včetně tohoto a tak jsem si ty se svým tátou vzal na památku s sebou. Musím to ukázat sestřičce! Ta bude čubrnět! A taky ať mám co číst před spaním na povzbuzení a mít na paměti, že nejsem žádnej zbabělec, ale naopak, že máme s Anabellkou odvážnou a bojovou krev!