čtvrtek 30. dubna 2015

Rozzuřený býk

Beru zpět, co jsem ti napsal v prvním zápise na konci. Je to tady! Nebelvíru definitivně hráblo! Včera večer na koleji, panečku! To byla vážně zábava! Už jsem se uklidnil, jak jsem se byl potom projít ven na vzduch, ale trochu ve mně večer kolovaly nervy. Jednak mě Jenifer shodila kouzlem, když jsem stál u Jimba. Že prý omylem. Přitom se celou dobu tvářila nasupeně, div jí ty její ze vzteku červený tvářičky nepraskly. Pak mě trefila Lou, taky omylem, místo figuríny a já si to ustlal rovnou na zemi, ale na polštářích, naštěstí. A nakonec na mě Dejv seslal ty odporný slimáky s omluvou, že se taky netrefil - to jsem vedle Jimba tentokrát nestál, ale seděl už pěkně na polštářku. No a tak jsem si zase vytrpěl svoji těžkou chvíli na záchodě. Díky, Davi! Naučím se je, a máš je zpátky! Ukážu ti přímo v praxi, jak funguje Karma! Bléééé!

Sakra, co to s těma lidma je? Boha jeho, jak mohli někteří moji spolužáci z koleje projít prvním ročníkem?! Od čeho je asi učebnice máchání a mávání a teorie jednotlivých kouzel? Aby mi jich taky pár "omylem" neujelo, až se je naučím! Samozřejmě s úsměvem a omluvou, že jsem se netrefil, že jo... Ti slimáci mě fakt dorazili! Je to opravdu nechutný... To už byla prostě poslední kapka. Nechápu proč? Bývám tak klidnej, ale už jsem to po těch jejich kouzlech nějak nevydržel a všechny přes celou společendu seřval, jestli jsou normální. Řekl bych, že se ve mně něco tím napadením od těch dvou mimonů přeci jen zlomilo. Cítím se od té doby takový podrážděný uvnitř. I když mám veselou náladu, není to tak jako dřív. Něco tam je jiný, ale snad to přejde. Možná mám trochu strach o sestřičku. Tak jsem naštvaně vyletěl z koleje a namířil si to k jezeru před hrad. Je to tam uklidňující, prostě čerstvý vzduch a hlavně ta tma. Tu mám rád. Žádné napětí, jak na koleji. Potřeboval jsem vydýchat ty slimáky. To fakt nesnáším, měl jsem je teď podruhý a jestli mi je někdo nastřelí do třetice, tak to pak ode mě schytá rovnou trojnásob! Samozřejmě až je budu umět. Když jsem se vrátil na kolej, tak tam po chvíli dorazila i Lou a letěla rovnou za mnou, ať jí tohle nedělám, že měla strach. Hledala mě, čímž mě překvapila. Celkově ten večer působila mile. Teda až na to, jak mě nechtěně sejmula k zemi.

Do toho se se nám zbláznila Jenifer, o který jsem ti už psal, že věčně jen s divnou náladou čučí kamsi do pryč. Ta si stoupla k Jimbovi a začala ho rovnou bezdůvodně mlátit. Je fakt šiblá, takovou divnou holku, chováním spíš chlapa, jsem ještě neviděl. Asi půl hodiny tam do něj mlátila. Taky si, holka, pěkně ty svoje klouby zedřela, až to tam bylo trošku od krve. Když jsem za ní přišel a chtěl si jí vyslechnout i zlepšit náladu, tak to bylo zase špatně. Ještě po mě vyjela. Fakt jí ruplo v bedně! Mám o ní obavy. Nejradši bych napsal k Mungovi, ať si pro ni příjdou. Věřím, že by jí pomohli.
Nebo ať si aspoň zajde na ošetřovnu, než si to fakt někde hodí, anebo se rovnou chuděra vztekem rozeběhne proti zdi a pak ji ještě budeme všichni od tama lžičkou seškrabovat za trest. No, tak jsme ji s Lou chytli oba za jednu ruku. David se do toho zapojil a po chvíli naléhal, ať ji pustíme. Tak se taky stalo. Lou to vzdala a šla spát. Na to se Jen opět rozjela a chudák Jimbo to odnášel ještě víc. To už jsem prostě neunesl. Chudáček Jimbík, ten nikomu nic nedělá! Tak jsem si před něj stoupnul. Hádej, deníčku, co se stalo? Uklidnila se? Hahaaa! Špatně! Na chvíli přestala, ale pak si rovnou praštila i do mě, slepice jedna! Ještě se tam navíc trochu hádala s Davidem. Já ji k tomu všemu jen nakonec řekl, že je pošuk a šel se pěkně vyčvachtat do vany.

Nakonec dodám, že bych jí prostě dal kazajku a šup pod ledovou sprchu. A nebo mám nápad! Nějak toho využiju a pošlu ji na ty dva mimoně. Joooo! Ti by dostali pěkně na čumák! Takovej rozzuřenej býk jménem Jenifer. To by bylo super, hehehe. Ale to je větší pravděpodobnost, že to zase odskáčeme my spolužáci z Nebelvíru. Že jo, Jen? Jsme přece červení a tu býci nemají rádi. To chce klid a nohy v teple. Máme tam hřejivej krb. Tak si sedni do křesla, v klidu se, prosímtě, natáhni a uklidni, jů?

úterý 28. dubna 2015

Nepřítel



Představ si, deníčku. Jsem v Bradavicích necelý měsíc a už mám dva nepřátele. Hlavně toho jednoho. Odpornýho slizouna, ačkoliv nic proti Zmijozelu a ostatním kolejím jinak nemám.

Začalo to, když jsem doprovodil nového spolužáka ke slečně Senterové, aby ho Moudrý klobouk zařadil. Přesunuli jsme se do Velké síně, kde se potom dočkal verdiktu – Havraspááár, zakřičel klobrc. Profesorka tam nechala tu stoličku a já si na ní sedl. Co bych si nesedl, vždyť je to obyčejná stolička a navíc pěkně uprostřed síně – krásný výhled, no né? V tom po mně vyjel ten slizák, teď už znám jeho jméno - ADKINS! *podrženo* Že to je určený k zařazování, na mě zakřičel škaredě. No jo, jenže tam nikdo z profesorů nebyl a navíc jsem na ní nedělal žádný hlouposti, tak proč bych prostě nemohl jen tak sedět? V tom mi začal nadávat do NEGRŮ *zvýrazněné slovo* a zaklel mě nějakým kouzlem, že jsem se nemohl hýbat a ani mluvit, jen koukat. Bylo to nepříjemný a stál jsem tam docela dlouho a čučel jak puk. Připadalo mi to jako věčnost. Potom kouzlo přestalo a já mu to chtěl oplatit. Nejsem agresivní, jen jsem si to nechtěl nechat líbit a tak jsem popadl džbán s džusíkem, co byl na profesorském stole. Pomalu jsem se fikaně proplížil až k tomu klukovi a pěkně mu to celý vylil za krk, hihi. Je sice o trošku vyšší, navíc ještě neznám tolik kouzel, tak jsem radši se smíchem přes celou síň vzal nohy na ramena a zdrhl pryč.

Asi za půl hodiny jsem na něj narazil o pár pater výš, asi třetí, ještě se tolik na hradě nevyznám. To tam bylo i pár jeho spolužáků a on mě hned zase zaklel, jako předtím. Jen jsem koukal, jak se mě ti jeho zmijozelští spolužáci zastali, hlavně ten velkej dospělej kluk s bradkou a kloboukem. Říkám mu Dortolog, protože když jsme byli ještě se sestřičkou, Vivenne a Chrisem v kotli, tak nám tam vyčaroval dort a furt nám to tam přeměňoval ještě s jedním klukem. No tak ten mu to tam pěkně vybarvil, že jsem jen nevěřícně koukal. Vlastně co mi taky jinýho zbývalo, že jo… Zase mě totiž nazval negrem a to ten Dortolog prej nemá rád, takový rasistický řeči a zklidňoval toho mimoně. Nedivím se mu, já být tak vysokej a starej, jakože jednou budu! Už teď jsem vysokej a budu po taťkovi ještě vyšší! Tak mu rovnou urvu tu jeho kebuli. Ne, to píšu teď ze vzteku kvůli tomu dnešku, jinak jsem klidnej a hodnej a vůbec, tohle je škaredý, neudělal bych to…
Dokonce mu ten Dortolog tlačil hůlku na oko, no ten byl z toho taky pěkně ukáknutej a docela se klepal strachy. To mu ale nezabránilo, aby si mě do třetice všeho podal v předposledním patře. Zase jsem jen procházel, hned po mně švihl hůlkou a já opět nemohl nic dělat, jen koukat. Potom mě shodil nějakým kouzlem na zem a na dobrou chuť mi ještě navalil slimáky a vyhrožoval. Byl to pěkný humus, co ti mám psát, deníčku. Rychle jsem raději šel na kolej, teda spíš trochu kulhal po celý zbytek večera a šel spát.

No jo, to jsem ještě nevěděl, co mě čeká za pár dní. Dneska ráno mi nebylo dobře skrz ty moje datle, co furt pojídám. Zaprvé jsem se jich přejedl a zadruhé některý nebyly zrovna voňavoučký, ale to je moje chyba. Když já ty datle tak miluju! Stejně jako tatínek, ten je taky ládoval jednu za druhou ještě tady na hradě. No tak jsem kvůli tomu zmeškal hodiny Obrany. Na tu jsem se tak těšil, ach jo. Tak jsem vyrazil ven, ve Vstupní síni uviděl ségru, ještě s Nicol. To je ta naše prefektka. Je moc milá, hodná a… no jo, je trochu starší na mě, ale taky je moc krásná! Ale to bych tu psát neměl, co když si to přečte? No, to je fuk, jsou horší věci. Třeba ti dva mimoňové, který mají podmínečný vyloučení, ale k tomu se dostanu, deníčku, vydrž. Hehehe. Takže jsem za těma dvěma došel a povídali jsme si o hodině a tak. No potom nás vyrušila jedna dvojčata z Havraspáru. Taky kluk a holka - Ian a Destiny, jestli si to dobře pamatuju. Seznámili jsme se, představil jsem jim „bráchu Anabell“ a „tetu Nicol“. Byli taky milí, jsem rád, že se tu najdou i takoví lidi! No a pak to začalo.

Kolem prošel ten druhej mimoň, taky už vím jeho jméno – GILBERT *zvýrazněno* začal na nás tak škaredě koukat, hlavně na mě. Oni o něm začali říkat, že je divnej a že si o sobě moc myslí. Já teda proti němu nic neměl. Jen jsem jim říkal, že si ho pamatuju z doby před pár dny, kdy se před knihovnou hádal se svým  mladším spolužákem z Mrzimoru a něco mu tam nehezkýho říkal, a tak jsem se toho prváka zastal. Co bych se nezastal?! Nebudu jen blbě koukat!!! Nemám tohle rád! No tak jsem se je snažil odrhnout a bylo to pak už v pohodě. Od té doby se na mě ale ten mimoň č. 2 koukal blbě a pak za náma došel, ať si dáváme pozor, že by se nám něco mohlo stát. Začali jsme se hihňat. No ještě jsem vlastně před tím ségře říkal o tom prvním mimoňovi, jak mě před pár dny třikrát zaklel a ta z toho chytla pěkný nervy.

No a my o mimoňovi jedna, a mimoň se objevil nahoře na schodech. Tak jsem ho ségře ukázal a ta po něm, blázínek, hnedka vyjela. Začala na něj ječet, co si to dovoluje a tak. Popravdě jsem čekal, kdy mu jednu nebo dvě liskne. Když se Anabell vytočí, je to vzrůšo! No a ten celkem ztuhl a musím říct, že jsme si najednou jako Themiall Savourovci získali hned pozornost od půlky hradu, která se vyskytovala dole kousek od nás u místnosti s bodama. To je tak, když jeden druhýho bráníme a nedopustíme, aby se k nám někdo ošklivě choval! Ten Adkins Anabellku taky začal urážet a vedle něj se postavil i ten druhej Hubert, teda Gilbert. No a jeden z nich, teď si nevzpomenu po tom všem kterej, řekl, ať mu vyčistíme boty. To už mě dostalo a vytáhl jsem flašu z batohu a ty boty mu naschvál polil, když jsme kolem sebe měli lidi a zeptal se ho, jestli to stačilo. Všichni okolo se začali hlasitě smát, byl to fakt velkej trapas pro ty dva. No to jejich malý ego neuneslo a hned se na nás vrhli a začali si ho zvedat na nás prvňácích. Ach jo, ještě teď, jak to tady píšu na ošetřovně, mě trošku bolí žebra, ale už je to o dost lepší. Slečna Hitori je taky moc milá! No, tak mě jeden z nich shodil na zem a začali mě kopat. Většina kolem jen hloupě přihlížela, nechápu to! Jsem správně v Bradavicích? Ale ten prvák dvojče, Ian, se mě zastal a začal je spolu s Anabell taky bouchat. S tím ještě hodím řeč a poděkuju mu! A taky Nicol jim vynadala. Pak se to nějak semlelo a objevil se tam jeden z těch inspektorů, kteří obchází školu a ještě ten bručoun Alert, se kterým jsme zrovna měli mít Kouzelné Formule. Mezitím, jak se to tam začalo řešit, ostatní studenti zmizeli za doprovodu zmíněnýho bručouna do hodiny, ti dva tam zůstali a my šli za naší prefektkou Nicol, která nás zavedla do učebny formulí. Ještě před tím mi ale Adkins stihl rovnou před inspektorem vyhrožovat. Je to vážně blázen, měl by se jít léčit ten chlapec. Fakt, že jo!

No na formulích byl profesor Alert. Ten nám strhl rovnou 5 bodů, protože nějaký paka tam vykouzlily jiskru z Obrany a nikdo se nepřiznal. Jen my se ségrou jsme zvedli ruku a řekli, že jsme si zrovna vytáhli hůlku, ale nečarovali jsme nic! To bylo asi špatně, snažit se být čestný a poctivý, oproti ostatním spolužákům. No, možná má nějakej mindrák ten profesor, připadá mi tak už od podlehu jako mimoň třetí. Takže na jednu stranu ho chápu a soucítím. Mamča mi doma totiž říkala, ať se snažím pochopit hlupáky a jejich chování. Takže odpuštěno, profesore!
Potom jsem z hodiny odešel, to na mě ten profesor vyjel, co si to dovoluju. Pardon, pane, až vás taky zkopou, věřím, že určitě budete sto chutí nadšenej být na hodině ještě s nespravedlivým profesorem jako bonus, který Vám strhne nesmyslně body. Tak jsem mu řekl, co se stalo a šel na Ošetřovnu. Nikdo tam v tu chvíli nebyl a tak jsem se vrátil zpět na Formule, které zrovna končily a profesorovi jsem oznámil, že jsem tam byl. To kdyby si náhodou zjišťoval, zda jsem tam šel nebo naopak chtěl jen zdrhnout z výuky.

Tak jsme se sestřičkou vyrazili za profesorkou Senter.
Ta nás rovnou očekávala, kde už měla na koberečku oba mimoně a za zadkem inspektora, který si vše horlivě zapisoval. Poslala nás vedle k sobě do místnosti, kde jsme měli čekat. Ségra mezitím špizovala za závěsem a říkala, že si pěkně ti dva vymýšlí. Dlouho jsme tam čekali, ale dočkali jsme se a profesorka si nás taky zavolala.
Pověděl jsem jí všechno narovinu, jak to začalo před pár dny a jak to pokračovalo dnes. Myslím, že mi věřila, za což jsem byl rád. Asi jsem si už u ní stačil získat důvěru tím, jak jsem jí posledně donesl klíč od trezoru, co jsem našel ve Vstupní hale a dovedl toho prvňáka. To byli s Mattem oba překvapení, hlavně teda on.
No, jsem rád, že mi věří, protože nelžu a lhát nikdy nebudu, to se nedělá! To dělají zbabělci, a to já nejsem! To jsou ti dva mimoňové... No tak si je zavolala zpátky a narovinu jim přísně oznámila, že jsou podmínečně vyloučení z Bradavic. To jsme si se sestřičkou oddechli. Pak nás všechny napomenula, ať se chováme jinak a poslala nás dva na ošetřovnu, kam nás dovedl náš prefekt Matt - ten je taky v pohodě. Tam už jsme se setkali se slečnou Sayakou Hitori, jak jsem ti psal výše a vzala si mě do parády. Umístila nás na jeden pokoj, který jsem vybral, dala nám pyžama, nachystala čaj, mně navíc takovej divnej lektvar, co chutnal fakt hnusně. Ale beru to tak, že mi uleví a budu zase čilej. Kostirost byl tehdá horší u Munga. Pak se s námi rozloučila, mezitím nás ještě utěšila, že se za náma ti dva nedostanou a popřála dobrou noc, stejně jako my jí.

Sice mě ti zbabělci zkopali a jsou o pár centimetrů vyšší a možná znají kouzla navíc. Ale jedno vím jistě. Nenechám si nic líbit. Přece si nenechám jen tak nadávat a mlátit se??? Nejsem agresivní, to už jsem ti psal a taky nemám rád konflikty. Ale NIKDO *zvýrazněno* mi nebude nadávat do negrů, anebo urážet moji sestřičku, moji rodinu! A pokud si na mě, na nás, zase došlápnou, budu se bránit!
Nejsem žádnej posera, můj táta byl velkej Bystrozor!!! *podrženo dvakrát* A taky se nedal a to si zažil o hodně horší věci, než nějaký mimoně ze Zmijozelu a Mrzimoru! Žebra bolet přestanou a jestli ty dva nevyhodí, začnu si nenápadně zjišťovat kouzla a dopředu se naučím alespoň nějaký na sebeobranu, pro jistotu a pro vlastní i sestřičky bezpečí! Jsem přece Themiall Savour! Žádná máčka!!! Za to ti dva jsou pěkný bábovky, dovolovat si na prvňáky, to jo, ale na stejně starýho nebo staršího, to né, hošíci...




A teď už půjdu spát. Anabellka tady naproti dávno usnula, trošku mi tu pochrupuje. Asi se jí nakonec pěkně uslo, nedivím se. Byla hodně unavená z toho dnešního dne a ještě jsme si tady navíc na pokoji zakouzlili nějaký čáry Máry (Mariony, hihi)... A navíc ode mě dostala pusu na čelíčko na dobrou noc.
No a já musím taky dát žebrům trochu odpočinku po tom dnešku, ať můžu zase lítat po hradě a chodit na hodiny.

První dny ve škole

Tak jsem to zvládl! Dostal jsem se i s Anabellkou do Nebelvíru!!! Klobouk byl úplně v klidu a milej, moc jsem se na něj těšil a byla to bžunda! Haha!

Co jsem si tak stačil všimnout, máme u nás v koleji zajímavo-divnej kolektiv. První večer po zařazení na nás prváky hned čarovali všelijaký kouzla, kolem najednou byla gorila a další zvířata, prej iluze nebo co. Potom si z nás udělali cvičný terče a ze srandy nám přebarvovali vlasy a kůži. No, ještě, že jsem kliďas. Teda poprvé mi to opravdu vadilo, i ségra byla vystrašená, co by jí maminka doma řekla, ale ta by to vzala v pohodě a ty vlasy by přebarvila i sobě, aby jsme byli dokonalá rodinka! No, ale už jsem si zvykl a je to sranda.
Miluju, když mně obarví vlasy na růžovo nebo na červenou a pleť na zeleno. Rozhodl jsem se, že jak se tohle naučím, budu chodit strašit lidi večer a profesory na hodiny. Těším se!

A teď k těm lidem. Už na Příčné jsem si trochu povídal se Shyamem před Malkinovou, když se tehdá stála fronta na otvíračku. Je to fajn kluk, příjde mi hodně vzorný a slušný, takový lidi mám rád. Poradí mi a vysvětlí, když něco potřebuju. A co jsem si všimnul, tak se taky hodně hlásí a často má nějaký dotazy. Vypadá chytře.

Matt, to je náš prefekt. Má na starost taky sovu. A je velkej, ten už je v posledním ročníku myslím. Taky hodnej. Překvapil jsem ho, když jsem profesorce Senter donesl klíč od trezoru, který jsem našel ve Vstupní hale. Že první člověk, co něco našel a přišel to vrátit. Taky nás druhý den provedl po hradě s ostatníma prvňákama z Nebelvíru.

Pak je tu Lou, nevím, co si o ní mám myslet. Poprvý za mnou přišla, představila se a když jsem jí na to podal ruku, tak řekla, že je to divný. Heh, divný při seznamování podat ruku? Tak jo. Pak mi hned nabízela, jestli nechci koupit nějaký věci. Odmítl jsem a šla hned pryč, asi byla zklamaná. Co už. Jo a tahle slečna se prosím pěkně třikrát někde na hradě vysekala a měla škaredě rozbitou hlavu. Místo, aby zůstala na ošetřovně nebo šla vždycky spát, tak ještě chodila pozdě na kolej a furt tam seděla a naříkala a spíš na profesora Thorinsona naléhala, ať jde spát on, že vypadá unaveně. Divná holka.

Fiona, ta je taky celkem fajn, akorát možná stydlivá? Ale když ji pozdravím, tak mi oplatí úsměv, to je paráda. Mám rád úsměvy. Většina lidí totiž buď na koleji brečí, má depresi, kouká divně do krbu, stěžujou si na nudu a celkově je tam kolikrát spíše sebevražedná atmosféra... Tak jim vždycky řeknu, že jim úsměv sluší víc, na to se aspoň pousmějou. Jinak tahle Fiona si pořád píše s nějakým klukem. Tak jsem se jí zeptal, kdo to je. Nechtěla mi to říct, ale já ji hecnul, že se za to nemusí stydět no a to jsem se jí krapec dotkl na tom správným místě, kdy trošku naštvaně povolila a něco málo mi řekla. Je to její věc, tak nevím, proč by se za to měla stydět, že jo. A já to dál neřeším, jen jsem zvědavej. Ale drbna nejsem, to pozor! Ať se pusinkuje s kým chce. No nedávno jsme si taky víc povídali a já ji řekl kouzlo na štítky, co jsem našel v jedné knize, kterou jsem si vypůjčil. Moc jí to sice nešlo, ale určitě na to příjde. Vypadá totiž jako šikovná holka!

Nejvíc si asi rozumím s Jamesem. Jeden večer jsme si spolu hodně vykládali o našich rodinách a tak. Ještě předtím o mě řekl před ostatníma, že jsem konečně normální prvák! Juchů! Ten večer mi prozradil kouzlo Jilexis a jednu z barevných verzí. Jsou lehký a na ty ostatní barvy jsem si už logicky přišel pak sám, přesně jak říkal. Akorát se odstěhoval od nás z pokoje, protože se nějak nepohodl s tím Philipem. To je škoda, dobře se mi s ním povídá. Vlastně celá ta parta Lou a Maruška se s tím Philipem nějak nepohodla - s tím jsem taky ještě moc nemluvil.

No a jdeme k Marušce. Ta mě ze začátku asi nemusela, hlavně první večer, kdy jsem jim ze srandy řekl, že jim to obarvování a šťouchání časem vrátím. Jinak se mě furt vyptávala na ségru a taky jí potom odvedla k sobě na pokoj, když neměla Anabell ještě kde spát. Ale o pár dní později to z Marušky vyšumělo a nabídla mi, jestli chci ukázat nějaký tajný chodby. To se bude hodit! Mára ti děkuje, Maru!

David, ten zase furt chodí za Maruškou a objímá ji. Ou... Asi tam něco bude! Jinak je takový akční, hlavně na souboje. Nedávno si dával se Shyamem. Sice pěkně dostal, ale občas mu to taky pěkně vrátil. Jsem s ním domluvenej, že až se ta kouzla naučím, tak si zasoubojujeme! Těším se! Věřím, že mám hbitý ruce a přesnou mušku po tátovi! Těš se, Dávo! Jahaha!

Jo a ještě je tu Amai. Ten je takový tichý, většinou má roušku přes obličej a chodí taky pozdě na kolej. Ze začátku mi byl nesympatický, ale nedávno jsme hodili řeč a byl celkem fajn. Akorát se baví víc se Zmijema. Ale proti tomu já nic nemám.

Pak je tu naše figurína, prej Charlie. No já jí začal říkat Jimbo, hihi! To jsi měl deníčku vidět ty výrazy kolem! Nikdo nechápal! Často si tam s ním mluvím celý hodiny, když ostatní znudeně sedí na zadku a čekají, až zahřmí a nebo říkají "To je nuda". To já se dokážu zabavit v pohodě sám, nemám s tím problém. Jimbík sice není moc ukecanej, ale dokáže naslouchat a to oceňuju. Taky často chodí ke kadeřníkovi a válí se na zemi. To jsou jeho největší záliby, co jsem si stačil všimnout.
Jo a ještě má rád asi slimáky. A tady u Jimba je asi zádrhel. Možná, že to Marušku trošku štve, že jsem mu tak začal říkat. Ale ostatní si už zvykli. Dokonce se to Shyamovi a Mattovi líbí víc než Charlie a ostatní už to tak taky berou, že by se měl přejmenovat. Jen Maruška vždycky zavrčí "Charlie", když mu řeknu Jimbo. Ale taky si zvykneš, holka. Jen se toho neboj!


Další je prefektka Nicol. Ta je vážně moc pěkná! A taky hodná a milá. Ségře hodně pomohla a dala jí uniformu. To od ní bylo hezký a má u mě plus. Celkově mi ti starší příjdou víc v pohodě, asi to už mají v hlavě srovnaný a jsou taky ke mně víc přátelští. Potom Kristene, tu moc neznám. Ale taky mi oplatí úsměv a to se počítá! Jo a pak je tu Jenifer, ta je taky o pár let starší a taky jsem s ní moc nemluvil. Ale hodněkrát jsem jí viděl sedět někde o samotě s divnou náladou.

Nakonec ty naše prvačky. Rozumím si s Katie, ta se na mě taky usmívá. Ale ty dvě, nevzpomenu si teď na jména, jsou divný. Jedná chodí celá v růžovým, no neříkám nic. Nedávno jsem zase snědl něco divnýho, tentokrát ovoce z toho košíku. Tak jsem to vyhodil do koše a letěl na záchod. No co ty holky neudělaly! Přišly obě za mnou a ten košík mi daly přímo pod nos a ještě se smíchem popřály dobrou chuť. Vážně cáknutý. Takhle na mě holky ne, fuj! Až jsem se vyzvracel, tak jsem ten košík vyhodil znovu do koše. No nevzala si ho ta jedna holka zase k sobě?

Profesor Thorinson, ten má zase skvělý pavouky! Řekl jsem mu, že až bude mít jednoho navíc, má myslet na mě. Já se pavouků nebojím, naopak ségra z nich má pro strach uděláno. A vypadá to, že profesor bude hodnej. Ještě aby ne, je to náš kolejní ředitel!

Jo a ještě moje sestřička, ale to je kapitola sama o sobě. Moje druhý já, mám ji moc rád! Však my víme!

Sečteno podtrženo - ze začátku mně to tu přišlo divný, ale už se trošku poznáme a tak je to fajn. Až na pár individuí a ty deprese některých lidí. To se ale určitě zlepší!