První dny ve škole

Tak jsem to zvládl! Dostal jsem se i s Anabellkou do Nebelvíru!!! Klobouk byl úplně v klidu a milej, moc jsem se na něj těšil a byla to bžunda! Haha!

Co jsem si tak stačil všimnout, máme u nás v koleji zajímavo-divnej kolektiv. První večer po zařazení na nás prváky hned čarovali všelijaký kouzla, kolem najednou byla gorila a další zvířata, prej iluze nebo co. Potom si z nás udělali cvičný terče a ze srandy nám přebarvovali vlasy a kůži. No, ještě, že jsem kliďas. Teda poprvé mi to opravdu vadilo, i ségra byla vystrašená, co by jí maminka doma řekla, ale ta by to vzala v pohodě a ty vlasy by přebarvila i sobě, aby jsme byli dokonalá rodinka! No, ale už jsem si zvykl a je to sranda.
Miluju, když mně obarví vlasy na růžovo nebo na červenou a pleť na zeleno. Rozhodl jsem se, že jak se tohle naučím, budu chodit strašit lidi večer a profesory na hodiny. Těším se!

A teď k těm lidem. Už na Příčné jsem si trochu povídal se Shyamem před Malkinovou, když se tehdá stála fronta na otvíračku. Je to fajn kluk, příjde mi hodně vzorný a slušný, takový lidi mám rád. Poradí mi a vysvětlí, když něco potřebuju. A co jsem si všimnul, tak se taky hodně hlásí a často má nějaký dotazy. Vypadá chytře.

Matt, to je náš prefekt. Má na starost taky sovu. A je velkej, ten už je v posledním ročníku myslím. Taky hodnej. Překvapil jsem ho, když jsem profesorce Senter donesl klíč od trezoru, který jsem našel ve Vstupní hale. Že první člověk, co něco našel a přišel to vrátit. Taky nás druhý den provedl po hradě s ostatníma prvňákama z Nebelvíru.

Pak je tu Lou, nevím, co si o ní mám myslet. Poprvý za mnou přišla, představila se a když jsem jí na to podal ruku, tak řekla, že je to divný. Heh, divný při seznamování podat ruku? Tak jo. Pak mi hned nabízela, jestli nechci koupit nějaký věci. Odmítl jsem a šla hned pryč, asi byla zklamaná. Co už. Jo a tahle slečna se prosím pěkně třikrát někde na hradě vysekala a měla škaredě rozbitou hlavu. Místo, aby zůstala na ošetřovně nebo šla vždycky spát, tak ještě chodila pozdě na kolej a furt tam seděla a naříkala a spíš na profesora Thorinsona naléhala, ať jde spát on, že vypadá unaveně. Divná holka.

Fiona, ta je taky celkem fajn, akorát možná stydlivá? Ale když ji pozdravím, tak mi oplatí úsměv, to je paráda. Mám rád úsměvy. Většina lidí totiž buď na koleji brečí, má depresi, kouká divně do krbu, stěžujou si na nudu a celkově je tam kolikrát spíše sebevražedná atmosféra... Tak jim vždycky řeknu, že jim úsměv sluší víc, na to se aspoň pousmějou. Jinak tahle Fiona si pořád píše s nějakým klukem. Tak jsem se jí zeptal, kdo to je. Nechtěla mi to říct, ale já ji hecnul, že se za to nemusí stydět no a to jsem se jí krapec dotkl na tom správným místě, kdy trošku naštvaně povolila a něco málo mi řekla. Je to její věc, tak nevím, proč by se za to měla stydět, že jo. A já to dál neřeším, jen jsem zvědavej. Ale drbna nejsem, to pozor! Ať se pusinkuje s kým chce. No nedávno jsme si taky víc povídali a já ji řekl kouzlo na štítky, co jsem našel v jedné knize, kterou jsem si vypůjčil. Moc jí to sice nešlo, ale určitě na to příjde. Vypadá totiž jako šikovná holka!

Nejvíc si asi rozumím s Jamesem. Jeden večer jsme si spolu hodně vykládali o našich rodinách a tak. Ještě předtím o mě řekl před ostatníma, že jsem konečně normální prvák! Juchů! Ten večer mi prozradil kouzlo Jilexis a jednu z barevných verzí. Jsou lehký a na ty ostatní barvy jsem si už logicky přišel pak sám, přesně jak říkal. Akorát se odstěhoval od nás z pokoje, protože se nějak nepohodl s tím Philipem. To je škoda, dobře se mi s ním povídá. Vlastně celá ta parta Lou a Maruška se s tím Philipem nějak nepohodla - s tím jsem taky ještě moc nemluvil.

No a jdeme k Marušce. Ta mě ze začátku asi nemusela, hlavně první večer, kdy jsem jim ze srandy řekl, že jim to obarvování a šťouchání časem vrátím. Jinak se mě furt vyptávala na ségru a taky jí potom odvedla k sobě na pokoj, když neměla Anabell ještě kde spát. Ale o pár dní později to z Marušky vyšumělo a nabídla mi, jestli chci ukázat nějaký tajný chodby. To se bude hodit! Mára ti děkuje, Maru!

David, ten zase furt chodí za Maruškou a objímá ji. Ou... Asi tam něco bude! Jinak je takový akční, hlavně na souboje. Nedávno si dával se Shyamem. Sice pěkně dostal, ale občas mu to taky pěkně vrátil. Jsem s ním domluvenej, že až se ta kouzla naučím, tak si zasoubojujeme! Těším se! Věřím, že mám hbitý ruce a přesnou mušku po tátovi! Těš se, Dávo! Jahaha!

Jo a ještě je tu Amai. Ten je takový tichý, většinou má roušku přes obličej a chodí taky pozdě na kolej. Ze začátku mi byl nesympatický, ale nedávno jsme hodili řeč a byl celkem fajn. Akorát se baví víc se Zmijema. Ale proti tomu já nic nemám.

Pak je tu naše figurína, prej Charlie. No já jí začal říkat Jimbo, hihi! To jsi měl deníčku vidět ty výrazy kolem! Nikdo nechápal! Často si tam s ním mluvím celý hodiny, když ostatní znudeně sedí na zadku a čekají, až zahřmí a nebo říkají "To je nuda". To já se dokážu zabavit v pohodě sám, nemám s tím problém. Jimbík sice není moc ukecanej, ale dokáže naslouchat a to oceňuju. Taky často chodí ke kadeřníkovi a válí se na zemi. To jsou jeho největší záliby, co jsem si stačil všimnout.
Jo a ještě má rád asi slimáky. A tady u Jimba je asi zádrhel. Možná, že to Marušku trošku štve, že jsem mu tak začal říkat. Ale ostatní si už zvykli. Dokonce se to Shyamovi a Mattovi líbí víc než Charlie a ostatní už to tak taky berou, že by se měl přejmenovat. Jen Maruška vždycky zavrčí "Charlie", když mu řeknu Jimbo. Ale taky si zvykneš, holka. Jen se toho neboj!


Další je prefektka Nicol. Ta je vážně moc pěkná! A taky hodná a milá. Ségře hodně pomohla a dala jí uniformu. To od ní bylo hezký a má u mě plus. Celkově mi ti starší příjdou víc v pohodě, asi to už mají v hlavě srovnaný a jsou taky ke mně víc přátelští. Potom Kristene, tu moc neznám. Ale taky mi oplatí úsměv a to se počítá! Jo a pak je tu Jenifer, ta je taky o pár let starší a taky jsem s ní moc nemluvil. Ale hodněkrát jsem jí viděl sedět někde o samotě s divnou náladou.

Nakonec ty naše prvačky. Rozumím si s Katie, ta se na mě taky usmívá. Ale ty dvě, nevzpomenu si teď na jména, jsou divný. Jedná chodí celá v růžovým, no neříkám nic. Nedávno jsem zase snědl něco divnýho, tentokrát ovoce z toho košíku. Tak jsem to vyhodil do koše a letěl na záchod. No co ty holky neudělaly! Přišly obě za mnou a ten košík mi daly přímo pod nos a ještě se smíchem popřály dobrou chuť. Vážně cáknutý. Takhle na mě holky ne, fuj! Až jsem se vyzvracel, tak jsem ten košík vyhodil znovu do koše. No nevzala si ho ta jedna holka zase k sobě?

Profesor Thorinson, ten má zase skvělý pavouky! Řekl jsem mu, že až bude mít jednoho navíc, má myslet na mě. Já se pavouků nebojím, naopak ségra z nich má pro strach uděláno. A vypadá to, že profesor bude hodnej. Ještě aby ne, je to náš kolejní ředitel!

Jo a ještě moje sestřička, ale to je kapitola sama o sobě. Moje druhý já, mám ji moc rád! Však my víme!

Sečteno podtrženo - ze začátku mně to tu přišlo divný, ale už se trošku poznáme a tak je to fajn. Až na pár individuí a ty deprese některých lidí. To se ale určitě zlepší!