Nepřítel

Představ si, deníčku. Jsem v Bradavicích necelý měsíc a už mám dva nepřátele. Hlavně toho jednoho. Odpornýho slizouna, ačkoliv nic proti Zmijozelu a ostatním kolejím jinak nemám.

Začalo to, když jsem doprovodil nového spolužáka ke slečně Senterové, aby ho Moudrý klobouk zařadil. Přesunuli jsme se do Velké síně, kde se potom dočkal verdiktu – Havraspááár, zakřičel klobrc. Profesorka tam nechala tu stoličku a já si na ní sedl. Co bych si nesedl, vždyť je to obyčejná stolička a navíc pěkně uprostřed síně – krásný výhled, no né? V tom po mně vyjel ten slizák, teď už znám jeho jméno - ADKINS! *podrženo* Že to je určený k zařazování, na mě zakřičel škaredě. No jo, jenže tam nikdo z profesorů nebyl a navíc jsem na ní nedělal žádný hlouposti, tak proč bych prostě nemohl jen tak sedět? V tom mi začal nadávat do NEGRŮ *zvýrazněné slovo* a zaklel mě nějakým kouzlem, že jsem se nemohl hýbat a ani mluvit, jen koukat. Bylo to nepříjemný a stál jsem tam docela dlouho a čučel jak puk. Připadalo mi to jako věčnost. Potom kouzlo přestalo a já mu to chtěl oplatit. Nejsem agresivní, jen jsem si to nechtěl nechat líbit a tak jsem popadl džbán s džusíkem, co byl na profesorském stole. Pomalu jsem se fikaně proplížil až k tomu klukovi a pěkně mu to celý vylil za krk, hihi. Je sice o trošku vyšší, navíc ještě neznám tolik kouzel, tak jsem radši se smíchem přes celou síň vzal nohy na ramena a zdrhl pryč.

Asi za půl hodiny jsem na něj narazil o pár pater výš, asi třetí, ještě se tolik na hradě nevyznám. To tam bylo i pár jeho spolužáků a on mě hned zase zaklel, jako předtím. Jen jsem koukal, jak se mě ti jeho zmijozelští spolužáci zastali, hlavně ten velkej dospělej kluk s bradkou a kloboukem. Říkám mu Dortolog, protože když jsme byli ještě se sestřičkou, Vivenne a Chrisem v kotli, tak nám tam vyčaroval dort a furt nám to tam přeměňoval ještě s jedním klukem. No tak ten mu to tam pěkně vybarvil, že jsem jen nevěřícně koukal. Vlastně co mi taky jinýho zbývalo, že jo… Zase mě totiž nazval negrem a to ten Dortolog prej nemá rád, takový rasistický řeči a zklidňoval toho mimoně. Nedivím se mu, já být tak vysokej a starej, jakože jednou budu! Už teď jsem vysokej a budu po taťkovi ještě vyšší! Tak mu rovnou urvu tu jeho kebuli. Ne, to píšu teď ze vzteku kvůli tomu dnešku, jinak jsem klidnej a hodnej a vůbec, tohle je škaredý, neudělal bych to…

Dokonce mu ten Dortolog tlačil hůlku na oko, no ten byl z toho taky pěkně ukáknutej a docela se klepal strachy. To mu ale nezabránilo, aby si mě do třetice všeho podal v předposledním patře. Zase jsem jen procházel, hned po mně švihl hůlkou a já opět nemohl nic dělat, jen koukat. Potom mě shodil nějakým kouzlem na zem a na dobrou chuť mi ještě navalil slimáky a vyhrožoval. Byl to pěkný humus, co ti mám psát, deníčku. Rychle jsem raději šel na kolej, teda spíš trochu kulhal po celý zbytek večera a šel spát.

No jo, to jsem ještě nevěděl, co mě čeká za pár dní. Dneska ráno mi nebylo dobře skrz ty moje datle, co furt pojídám. Zaprvé jsem se jich přejedl a zadruhé některý nebyly zrovna voňavoučký, ale to je moje chyba. Když já ty datle tak miluju! Stejně jako tatínek, ten je taky ládoval jednu za druhou ještě tady na hradě. No tak jsem kvůli tomu zmeškal hodiny Obrany. Na tu jsem se tak těšil, ach jo. Tak jsem vyrazil ven, ve Vstupní síni uviděl ségru, ještě s Nicol. To je ta naše prefektka. Je moc milá, hodná a… no jo, je trochu starší na mě, ale taky je moc krásná! Ale to bych tu psát neměl, co když si to přečte? No, to je fuk, jsou horší věci. Třeba ti dva mimoňové, který mají podmínečný vyloučení, ale k tomu se dostanu, deníčku, vydrž. Hehehe. Takže jsem za těma dvěma došel a povídali jsme si o hodině a tak. No potom nás vyrušila jedna dvojčata z Havraspáru. Taky kluk a holka - Ian a Destiny, jestli si to dobře pamatuju. Seznámili jsme se, představil jsem jim „bráchu Anabell“ a „tetu Nicol“. Byli taky milí, jsem rád, že se tu najdou i takoví lidi! No a pak to začalo.

Kolem prošel ten druhej mimoň, taky už vím jeho jméno – GILBERT *zvýrazněno* začal na nás tak škaredě koukat, hlavně na mě. Oni o něm začali říkat, že je divnej a že si o sobě moc myslí. Já teda proti němu nic neměl. Jen jsem jim říkal, že si ho pamatuju z doby před pár dny, kdy se před knihovnou hádal se svým  mladším spolužákem z Mrzimoru a něco mu tam nehezkýho říkal, a tak jsem se toho prváka zastal. Co bych se nezastal?! Nebudu jen blbě koukat!!! Nemám tohle rád! No tak jsem se je snažil odrhnout a bylo to pak už v pohodě. Od té doby se na mě ale ten mimoň č. 2 koukal blbě a pak za náma došel, ať si dáváme pozor, že by se nám něco mohlo stát. Začali jsme se hihňat. No ještě jsem vlastně před tím ségře říkal o tom prvním mimoňovi, jak mě před pár dny třikrát zaklel a ta z toho chytla pěkný nervy.

No a my o mimoňovi jedna, a mimoň se objevil nahoře na schodech. Tak jsem ho ségře ukázal a ta po něm, blázínek, hnedka vyjela. Začala na něj ječet, co si to dovoluje a tak. Popravdě jsem čekal, kdy mu jednu nebo dvě liskne. Když se Anabell vytočí, je to vzrůšo! No a ten celkem ztuhl a musím říct, že jsme si najednou jako Themiall Savourovci získali hned pozornost od půlky hradu, která se vyskytovala dole kousek od nás u místnosti s bodama. To je tak, když jeden druhýho bráníme a nedopustíme, aby se k nám někdo ošklivě choval! Ten Adkins Anabellku taky začal urážet a vedle něj se postavil i ten druhej Hubert, teda Gilbert. No a jeden z nich, teď si nevzpomenu po tom všem kterej, řekl, ať mu vyčistíme boty. To už mě dostalo a vytáhl jsem flašu z batohu a ty boty mu naschvál polil, když jsme kolem sebe měli lidi a zeptal se ho, jestli to stačilo. Všichni okolo se začali hlasitě smát, byl to fakt velkej trapas pro ty dva. No to jejich malý ego neuneslo a hned se na nás vrhli a začali si ho zvedat na nás prvňácích. Ach jo, ještě teď, jak to tady píšu na ošetřovně, mě trošku bolí žebra, ale už je to o dost lepší. Slečna Hitori je taky moc milá! No, tak mě jeden z nich shodil na zem a začali mě kopat. Většina kolem jen hloupě přihlížela, nechápu to! Jsem správně v Bradavicích? Ale ten prvák dvojče, Ian, se mě zastal a začal je spolu s Anabell taky bouchat. S tím ještě hodím řeč a poděkuju mu! A taky Nicol jim vynadala. Pak se to nějak semlelo a objevil se tam jeden z těch inspektorů, kteří obchází školu a ještě ten bručoun Alert, se kterým jsme zrovna měli mít Kouzelné Formule. Mezitím, jak se to tam začalo řešit, ostatní studenti zmizeli za doprovodu zmíněnýho bručouna do hodiny, ti dva tam zůstali a my šli za naší prefektkou Nicol, která nás zavedla do učebny formulí. Ještě před tím mi ale Adkins stihl rovnou před inspektorem vyhrožovat. Je to vážně blázen, měl by se jít léčit ten chlapec. Fakt, že jo!

No na formulích byl profesor Alert. Ten nám strhl rovnou 5 bodů, protože nějaký paka tam vykouzlily jiskru z Obrany a nikdo se nepřiznal. Jen my se ségrou jsme zvedli ruku a řekli, že jsme si zrovna vytáhli hůlku, ale nečarovali jsme nic! To bylo asi špatně, snažit se být čestný a poctivý, oproti ostatním spolužákům. No, možná má nějakej mindrák ten profesor, připadá mi tak už od podlehu jako mimoň třetí. Takže na jednu stranu ho chápu a soucítím. Mamča mi doma totiž říkala, ať se snažím pochopit hlupáky a jejich chování. Takže odpuštěno, profesore!
Potom jsem z hodiny odešel, to na mě ten profesor vyjel, co si to dovoluju. Pardon, pane, až vás taky zkopou, věřím, že určitě budete sto chutí nadšenej být na hodině ještě s nespravedlivým profesorem jako bonus, který Vám strhne nesmyslně body. Tak jsem mu řekl, co se stalo a šel na Ošetřovnu. Nikdo tam v tu chvíli nebyl a tak jsem se vrátil zpět na Formule, které zrovna končily a profesorovi jsem oznámil, že jsem tam byl. To kdyby si náhodou zjišťoval, zda jsem tam šel nebo naopak chtěl jen zdrhnout z výuky.

Tak jsme se sestřičkou vyrazili za profesorkou Senter.
Ta nás rovnou očekávala, kde už měla na koberečku oba mimoně a za zadkem inspektora, který si vše horlivě zapisoval. Poslala nás vedle k sobě do místnosti, kde jsme měli čekat. Ségra mezitím špizovala za závěsem a říkala, že si pěkně ti dva vymýšlí. Dlouho jsme tam čekali, ale dočkali jsme se a profesorka si nás taky zavolala.
Pověděl jsem jí všechno narovinu, jak to začalo před pár dny a jak to pokračovalo dnes. Myslím, že mi věřila, za což jsem byl rád. Asi jsem si už u ní stačil získat důvěru tím, jak jsem jí posledně donesl klíč od trezoru, co jsem našel ve Vstupní hale a dovedl toho prvňáka. To byli s Mattem oba překvapení, hlavně teda on.
No, jsem rád, že mi věří, protože nelžu a lhát nikdy nebudu, to se nedělá! To dělají zbabělci, a to já nejsem! To jsou ti dva mimoňové... No tak si je zavolala zpátky a narovinu jim přísně oznámila, že jsou podmínečně vyloučení z Bradavic. To jsme si se sestřičkou oddechli. Pak nás všechny napomenula, ať se chováme jinak a poslala nás dva na ošetřovnu, kam nás dovedl náš prefekt Matt - ten je taky v pohodě. Tam už jsme se setkali se slečnou Sayakou Hitori, jak jsem ti psal výše a vzala si mě do parády. Umístila nás na jeden pokoj, který jsem vybral, dala nám pyžama, nachystala čaj, mně navíc takovej divnej lektvar, co chutnal fakt hnusně. Ale beru to tak, že mi uleví a budu zase čilej. Kostirost byl tehdá horší u Munga. Pak se s námi rozloučila, mezitím nás ještě utěšila, že se za náma ti dva nedostanou a popřála dobrou noc, stejně jako my jí.

Sice mě ti zbabělci zkopali a jsou o pár centimetrů vyšší a možná znají kouzla navíc. Ale jedno vím jistě. Nenechám si nic líbit. Přece si nenechám jen tak nadávat a mlátit se??? Nejsem agresivní, to už jsem ti psal a taky nemám rád konflikty. Ale NIKDO *zvýrazněno* mi nebude nadávat do negrů, anebo urážet moji sestřičku, moji rodinu! A pokud si na mě, na nás, zase došlápnou, budu se bránit!
Nejsem žádnej posera, můj táta byl velkej Bystrozor!!! *podrženo dvakrát* A taky se nedal a to si zažil o hodně horší věci, než nějaký mimoně ze Zmijozelu a Mrzimoru! Žebra bolet přestanou a jestli ty dva nevyhodí, začnu si nenápadně zjišťovat kouzla a dopředu se naučím alespoň nějaký na sebeobranu, pro jistotu a pro vlastní i sestřičky bezpečí! Jsem přece Themiall Savour! Žádná máčka!!! Za to ti dva jsou pěkný bábovky, dovolovat si na prvňáky, to jo, ale na stejně starýho nebo staršího, to né, hošíci...

A teď už půjdu spát. Anabellka tady naproti dávno usnula, trošku mi tu pochrupuje. Asi se jí nakonec pěkně uslo, nedivím se. Byla hodně unavená z toho dnešního dne a ještě jsme si tady navíc na pokoji zakouzlili nějaký čáry Máry (Mariony, hihi)... A navíc ode mě dostala pusu na čelíčko na dobrou noc.
No a já musím taky dát žebrům trochu odpočinku po tom dnešku, ať můžu zase lítat po hradě a chodit na hodiny.