středa 24. června 2015

Deathmatch & Telenovela

Zase jsem tě po delší době otevřel. Máš se, deníčku? U mě dobrý, i když... ještě teď vydýchávám ten deathmatch ve sklepení.

Klasicky jsme měli po delší době srázek s Vinkou a ostatními členy "klubu na souboje, který vlastně není klubem" Vyšel jsem o něco dřív, ať nemám jako obvykle zpoždění a jsem tam taky jednou první. No, to jsem si moc fandil, už tam totiž byli téměř všichni, anebo úplně všichni? 

Dali jsme si pár soubojů pro začátek. Vin jsem dneska porazil hravě, naopak David mi dal jasně najevo, že zas takovej borec ještě nejsem. Ale to přijde! Jsem ještě chvíli prvák a tak mi to občas jde výborně a někdy jen skvěle. Po tréninku jsme měli jít s Hazel fuč, ale to už tam strašil, o něco vyšší než já, nějakej zakuklenec. Později jsme zjistili, že je to Hubert. Zase prudil a s Hazel si tam cosi říkali a kouzlili na sebe, stejně jako minule. Asi se mají rádi, alespoň podle mýho názoru. I když si tohle vlastně nemyslím jen já.

Hodil jsem zátaras, aby se Hubert nemohl dostat za náma, protože nás klasicky špehuje a kouzlí na nás většinou zdi. Divnej. Zajímavý to koníček. Jenže Hazel tam chtěla zůstat - je mi to jasný, rande jak vyšitý, a tak jsme s Jul vyrazili na místo srazu, kde měla čekat Vin s Davidem. Jenže nikde nikdo, že jo. Tak jsme s Jul koukli na střechu, pak ještě do jedný místnosti, prošli kousek toho veeeelikanskýho hradu a šli zase zpět do vody. Ha, tak tam byla Vinka! Asi jsme se museli minout. Prý, že jde osvobodit Hazel. Tak nakonec to nebylo rande? Huh! A David prej čeká tam, kde jsme měli dojít moje maličkost a Jul, která se teda ráčila vrátit pro Dávu... Prostě opět zmatky s tímhle klubem, teda vlastně neklubem, jako vždy. Naběhli jsme tam, no vzádu v tý místnosti byla HH (Hazel s Hubertem) a cosi tam na sebe mluvili. Potom se to tam nějak semlelo, on dostal pásku a my jsme měli zase zdrhat... a Hazel zase chtěla zůstat. Tak nakonec to fakt bylo přece jenom rande!

Vyšli jsme s Vin na chodbu a dali si zde pár soubojů. Opět dostala. Za chvíli dorazila i Julie s Dávou a tak jsme si dali různý kombinace 2 vs 2. To už bylo krapet horší a dostával jsem já, páč v tolika lidech se pohybovat na tak malým prostoru, to je prostě o papuli. Pak se to tam nějak semlelo a začal pěkně divnej večerní deathmatch. Zničehožnic na nás kdosi, asi v zastíráku, začal čarovat a postupně jsme dostali většina pásku, popřípadě jako bonus tu zákeřnou kletbu na nohy, jak nemůžeš chodit. Víš, co myslím. Podle hlasu se tam asi taky ukázal Darius, kterej šel po těch dvou zakuklencích. Jeden byl vysokej a druhej menší. Docela dlouho jsem tam chodil jak matouš a neviděl ani na krok, div jsem se někde nevysekal. Ale pohoda, orientace mýma čokoladovýma ručkama podél zdí mi celkem pomohla. Ale je to fakt hnusnej pocit, mít přes oči pásku. Bléé. Naštěstí mě Vin odčarovala, ale ne na dlouho. Dostal jsem ji za chvíli zase. Muselo tam bejt dost lidí. Nějak se tam nachomítla i Sally, která mě ani nepozdravila a hned se ptala na Dariuse - za nepozdravení máš u mě, holka, mínus!


Na chvíli jsem se radši zdejchnul a šel na pozdní véču do kuhyně. Už jsem ty kilča shodil a tak jsem si dopřál kousek dortíku. Asi jsem si odvykl, chutnají mi méně. Po cestě zpět jsem narazil na Jul, která se tam chuděra válela a ještě zvracela slimáky. Nechápu... V životě by mě nenapadlo si vyjít po večerce ven a kouzlit na mladší studenty v zastíráku tyhle pitomý kouzla. Asi si někdo kompenzuje něco na nás mladších prvácích, jak jsme se po tom všem na koleji shodli s Fionou. Darius potom říkal, že ten jeden byl pravděpodobně Gian - to je ten, co se tak divně oblíká a všude po hradě, včetně sklepení, nosí černý slunečný brejle. Huh? Na toho menšího jsme nepřišli a pak tam byla ještě Alice, který Daro nahodil pásku, ale sám sotva chodil, páč to taky od jednoho z těch dvou zahalenejch prej schytal. Nakonec se tam s Alicí pěkně pohádali. On tvrdil, že na nás taky čarovala jako tamti mimoňové a ona zase, že prý néé. Vypadalo to, jakoby spolu něco dřív měli, aspoň podle ní a těch jejich slov. Prý znala i nějakého starého Dara. Oni jsou, nebo byli dva? Ou. Docela si pak s Alicí i ke konci nadávali. Čekal jsem, kdy si dají facana. Ale bylo to zajímavý, měl jsem docela chuť si ještě skočit pro kus dortu a pojídat to u tý hádky. Nakonec se ta červenovlasá holka urazila, odkráčela pryč a my jsme se pak taky rozutekli.


 

http://farm1.staticflickr.com/27/97882530_480219f5d3.jpg

Divnej večer.

Doufám, že až budu starší, nebudu mít tyhle pošahaný záliby, nebo poruchu, či jak to nazvat - chodit po večerce a čarovat na mladší žáky klece, slimáky, pásky, nechodičky a další divnosti jak vocas.... Aspoň, že ten Darius spolu s Peterem mají jako jediní z těch starších zdravej rozum a ne v hlavě jen to seno.

pátek 12. června 2015

Moje návštěva planety Akromantie



ESEJ
Existuje někde jinde než na Zemi život? Jak vypadají? Jsou kouzelníci? Popište je. 
Udělejte novinářskou reportáž nebo z pohledu návštěvníka oné planety. Cokoliv, co vás napadne. 
Rozsah min. 4 strany v sešitě.
 


Včera jsem doletěl z planety zvané Akromantie! Bylo to úžasný! Tolik přátelských mimozemšťánků, kteří vypadají trošičku jako my – lidské tělo, ale osm chlupatých člověčích končetin i očí, která jsou vzájemně propojena a namísto lidské hlavy, jim vršek zdobí hlavička Akromantule. Tyto bytosti se nazývají AKROMANTI.


Mají zde zajímavou Univerzitu Akromantgie, na které jsem se byl také podívat.  Studenty tam učí samotné Akromantule, které máme i u nás ve světě – ti pavoučci vyučují teorii, a potom Akromanti vyučují praxi. Hůlky v jejich světě neznají. Kouzlí pomocí silou mysli, pohledu oka a hýbnutím dané končetiny. První končetina je propojena do kříže s osmým okem, druhá se sedmým, třetí se šestým a čtvrtá s pátým. 

Každá z končetin má vlastní specializaci Akromantgie:


1. Končetina – útočná akromantgie 

2. Končetina – obranná akromantgie 

3. Končetina – tvořící akromantgie 

4. Končetina – měnící akromantgie 

5. Končetina – pomocná akromantgie 

6. Končetina – psychická akromantgie 

7-8. Končetina – meditační akromantgie 

  


Je to náročné studium, které trvá celých dvacet pět let! Prázdniny tam neexistují, je zde naopak tvrdá disciplína a učí se už od narození. Není to tak, jako u nás na Zemi.

Akromanti se dožívají až pět set let věku, jsou to hermafroditi a velmi milá sympatická a vražedná stvoření. Živí se mantulem (u nás by se tomu dalo říkat vzduch). Pokud Akromant zavře čtyři oči, spí jen na 50 %. Pro dokonalou regeneraci své many, musí mít zavřených všech osm očí. Komunikují přes telepatii a pořád mi našeptávali, jak jsem k sežrání.  Při jednom slavnostním obřadu jsem se seznámil s jejich vůdcem – králem Akromantů. Ten Akromant vypadal kupodivu stejně jako já – měl tmavou čokoládovou pleť, černé kudrlinky, ale jako všichni ostatní obyvatelé této planety – osm očí a osm chlupatých končetin! Velmi mocný Akromantág jménem Mariomantul Themmakro Savourtul.

http://i42.servimg.com/u/f42/12/52/70/85/aragog10.jpg

Závěrem této práce musím říci, že tento výlet byl opravdu skvělý a zajímavý, určitě se na tu planetu ještě vrátím. Našel jsem zde spoustu nových opravdových kamarádíčků!