Halloween 1998 - Hej houu, Ouu, Óóóm a Umbala Umčikbum

*zívl* Teda, to byla jízda celej den...  Hlavně potom večer na plese a taky po něm! Úúúúúú! Píšu to už ted ráno, jak jsem se trošku vyspal. Za chvíli bude snídaně, ale ještě to asi zalomím a na Obranu dnes nejspíše nepůjdu. Možná později, po obědě na Kouzelné Formule. (pozn. Narion: Jako každý pondělí, to prostě nestíháám!) 


Začalo to hnedka z rána. Ve vstupní hale už byla pěkná HelOUUínská výzdoba. Všude samá dýně, kdo by to byl řek! Byla tam tabule s plánem na celý den. Po snídani na nás Aquáč vybafnul s hledáním písmenek. Celkem jich bylo tuším 20 a tak jsme všichni vyrazili. Byly schované různě po hradě a čekaly nás zajímavé zkoušky, např. bludiště na nádvoří, Vrbča Mlátička nebo házení míče na mimonky Ijoo Hikajuu. Sám jsem byl trošku překvapenej, ale trefil jsem toho jednoho hned napoprvý. Ten byl z toho taky docela v šoku. Kdyby tohle tak viděl Matt! Věřím, že tohle ještě uplatním jednou, dvakrát, třikrát i stokrát ve famfrpále! Mušku mám totiž určitě skvělou po tatkovi! No, nakonec mi chybělo jen jedno písmenko a stejně tak jsem do finále nedošel, protože jediný místo, kde měla být odměna a kde mám bobky jít, je Zapovězenej les.

A tak jsem tam na začátku poletoval a hledal toho Upíra, nebo co to bylo za frajera. Místo toho jsem však slyšel jen vytí vlků a tak jsem radši hodil otočku zpátky do hradu. Věřím, že to jsou milí pejsci, ale radši až příště. Potom mě až na úplným konci napadla mučírna a taky, že to tak bylo. Tak jsem dostal, jako jeden z posledních, cenu útěchy - už ani nevím co, asi něco čokoládovýho. Fakt si to nepamatuju. Bylo toho tolik, že ještě ted *zívl* jsem z toho všeho PUFF a pořádně nevím, která bije. Náročnej večer! Každopádně nevadí! I když pravda, mohl jsem být první spolu s Dortologem, kterýmu prý taky chybělo jen jedno. Ten by čučel, že je na tom stejně jako prvák! Haha!

Potom nás čekalo vaření lektvarů. A kde jinde, než v Klubu lektvarů? Čekala tam, jako vždy usměvavá, profesorka Mang-cosi, co nedokážu zatím vyslovit. Ale to příjde! Na tabuli bylo něco kolem pěti receptů na různý lektvary. Vybral jsem si Prohnilou duši. Ani nevím proč, prostě jen tak náhodně a od profesorky jsem dostal suroviny k tomu potřebný. No, přiznám se, ty lektvary mi zatím moc nejdou. Zvládl jsem to až napotřetí, ale vypadalo to fakt kvalitně a chutnalo ještě líp!

K večeru se ozval rozhlasem náš kolejní ředitel a fanoušek pavouků pan Thorinson s nabídkou vypůjčení kostýmu na večerní ples. To se mi hodilo! Jelikož žádný kostým nevlastním a společenský hábit nebo frak taky ještě nemám. Asi napíšu domů, at mi pro jistotu něco pošlou. Maminka má skvělej vkus díky studiu na Krásnohůlkách, tak určitě něco fešáckýho vybere! Thorinson měl zajímavej sortiment. Bylo mi jasný, co si většina bude chtít vzít. A to bych nebyl já, abych si nevybral něco, co budu mít fakt jen já! Hahaaa. No jo, kašpárek! To jsem prostě musel, když mi furt Shyam říká, že jsem to ale vtipálek. Hihi. Rád se směju a dělám srandu, to je pravda! Bohužel k mýmu zjištění, ten kostým vypadal bezduše a tak jsem se rozhodl ho trošku vylepšit barvičkama, který se potulujou různě po hradě a sám jsem si ho tedy pečlivě nabarvil. Snad mě za to profesor nedá trest. V lepším případě by mi mohl říct, že tohle už zpátky nechce a já si ten kostým mile rád nechám! Cinky linky, rolničkyy!

Tak jsem se šel převlíct do pokoje a pak hned vyrazil na ples. Ještě se musím pochlubit, že mi většina kamarádů kostým pochválila. Prý se to ke mně hodí. Juchůů! Ve Velké síni to vypadalo nádherně! Hrála tam nějaká hustácká kapela a moderoval to jakejsi pán v klobouku. Taky jsem tam chvíli kecal s těma dvouma Hikajuovcema. Hnedka zezačátku nám tam začali hrát různý pecky a tak jsem si šel zatrsat, nebo jak by řekla Vivík, zatjsat. Hihi. No co?

Přece tam nebudu sedět jak pecka, chce to trošku odvaz! A maminka mě o prázdninách u nás doma učila tančit v pokojíčku. S tátou jim to pasovalo fakt skvěle! Museli být určitě nádherný pár! Vlastně, co museli? Pořád jsou! Potkal jsem tam Vivienne, která ale neměla žádný kostým a tak jsem jí alespon narazil na hlavu svojí kašpárskou čepici s rolničkama. Náhodou jí sedla, obarvil jsem ji totiž na zeleno. Za nějakou dobu se to začalo na parketu shromaždovat a měla začít soutěž tančení v párech. Vivienne mi mezitím odešla a tak jsem se rozhodl improvizovat! Musel jsem jim přece ukázat, jak mě doma naučili tančit! Všiml jsem si jedné holky, která tam docela smutně koukala a nikoho k sobě neměla. Zaujaly mě ty její světle fialový vlásky a tak jsem se jí prostě na férovku zeptal, jestli si se mnou půjde zasoutěžit.

A taky, že šla! Lilith se jmenuje, ze Zmijozelu. Je stejně vysoká, ale asi bude ze druháku. Na našich hodinách jsem ji totiž neviděl. Začínám zjištovat, že mám ve Zmijozelu docela kamarády, už nejmín čtyři! Teda kromě toho mimoně Adkinse. Co jsem tak slyšel, tak ho naopak ti jeho spolužáci z koleje nemají rádi. Věříš, deníčku, že se ani trochu nedivím? Prý to nedávno schytal od nějakýho Dara a dvě hodiny tam sotva chodil po kolejce. Chachááá, to máš za to, ty jeden všiváku! Ale zpátky k Hel HEJ HOUU vínu!



S tou Lilith jsem si parádně zatančil. Pěkně nám to ladilo a přesně jsme věděli, jak se tomu druhýmu přizpůsobit. Ještě ji pak musím, až ji potkám, pochválit a poděkovat. Protože jsme nakonec tu soutěž vyhráli! Sice jsme už byli ke konci udýchaní a Lili to chtěla vzdát, ale já jsem řekl, že to zvládnem! A když řeknu, že to zvládnem - tak to taky zvládnem, néé? No jistě! Pěkně jsme to tam roztočili, a to doslova! Za výhru jsme dostali nějakou mega vázu s titulem, kde je vyryto ocenění. Potom jsme se rozutekli a já si všiml Vivíka. Ta tam byla v tranzu, jak jsem jí to nedávno učil ve Vstupní hale při vchodu do Sklepení - to by bylo na dlouho. Možná ti sem, deníčku, někdy napíšu návod, když budeš hodnej, hehe.

Tak jsem jí mával před očima a párkrát luskl prsty. V tu chvíli se probrala a rovnou mě pochválila za taneček. No jo, kdyby nezdrhla, tak mohla jít, holka, se mnou, že joo! Příště! Tak jsem jí prostě vzal za ručku (má je pěkně jemňoučký, ou) a šli jsme si dát něco na žížu. Ten tanec byl totiž fakt náročnej na dýchání, jak písničky postupně nabíraly na rytmu. U barmana jsme si dali můj oblíbenej ležááčééék. Konečněě! Tak jsme si připili a Vivi mi pak začala koukat do hrnku. To jsme se ze srandy začali dohadovat, kdo má ten nápoj lepší.

Samozřejmě, že jsem povolil a uznal, že ona. Taky jsem toho hned využil a chtěl jsem schválně ochutnat! To si začala hrneček chránit zuby nehty. Ale potom, když jej po chvíli odložila, jsem šibalsky využil situace a rychle po něm drapl... No jo, to jsem dělat neměl! I když, vlastně měl! Protože v tu chvíli jsem jí chuděrku polil. Tvářila se trošku naštvaně, ale zároven se pak pousmála a já se jí stejně omluvil, takže to bylo v pohodě. Co ale nevymyslela? Měl jsem držet partu, a tak jsem drapl svůj hrnek, symbolicky se ještě napil, potom jej pozvedl nad svojí hlavičku a jako správnej člověk, co drží s druhým při sobě, jsem to na sebe vylil. Pěkně to z nás táhlo. Viv nás nazvala ležákovým párem a tak jsme si šli zatjsat!

Moc dlouho jsme tam ale nepobyli, protože už hráli poslední dvě nebo tři písničky. Ale i to se počítá! Taky jsem si všiml, že jsme tam už zbyli sami a tak jsme se rozhodli pomalu jít na kutě. Ale pak jsme postřehli, že nás pozoruje Amai. Ten mi říkal, ať už s ním raději jdu na kolej, že se tu možná někde potuluje Adkins a Hubert. Vivík se mě hned ptala, jestli to je můj bodyguard, že to je hustý! No, jsem rád, že má o mě Amai starost. I James mi nabídl, že kdyby si na mě zase dovolovali, mám s ním počítat. Tohoto si moc vážím!

Pomalu, ale hodně pomalu, jsme po chvíli vyšli. Amai tam ještě zůstal a tak jsem Vivi doprovodil na kolej. Chvíli jsme si tam tak povídali, když kolem nás prošel Adkins. Čekal jsem, jestli mi něco nebude chtít udělat nebo nebude mít kecy, když jsem tam tak osamotě a ještě k tomu s Vivienne. Ale jen se na nás divně podíval, jako vždy, a odešel na kolej. Tak mi o něm Vivi trošku povídala to, co jsem ti už psal náhoře s tím Darem. Za chviličku k nám dorazil Amai. S Vivíkem jsme začali zase Óóómovat. Je s ní sranda a rozumíme si. Mám rád takový lidi a ne ty věčně nabručený nebavky, co blbě koukají do zdi a není s nima žádná sranda ani řeč. Chudák Amai z nás nechápal a koukal na nás jak na největší magory. Hihi. Potom jsme ještě nahodili pár manter a Vivi Vivimyslela ještě jednu - Umbala Umčikbum! Díky bohu, že tam nikdo nebyl!

Protože jsme svým smíchem museli minimálně vzbudit skřítky spící v kuchyňce. Po chvíli se u nás vyskytl Dortolog, ted už taky vím, jak se jmenuje - Peter! Byl docela napitej, asi z Ohnivý whiskey. Pěkně nás vystrašil, byl totiž oblečenej v bílým a v ruce navíc držel kosu! Fakt kosu, nekecám! Brr! Docela jsme měli bobky. Pak se tam ukázal i Amai. Peter mě a Vivienne začal asi hodinu nahánět všude možně a tak jsme zdrhali různýma chodbama po hradě. Amai za náma lítal se svojí holí v patách. Všichni už asi spali, takže jsmě měli volnej prostor, teda až na sem tam kolemvznášející se duchy. Nakonec jsme mu utekli a schovali se ve výstavní hale.


Pak jsem šel Vivču Vivíka (Vivča prej nee, Vivík se jí líbí víc), znovu doprovodit na kolej. Byli jsme už hodně unavení. No tam se opět ukázal Dortolog Peter! Soubojoval s Amaiem a nějak ho zaklel, že se mu furt chudákovi podlamovaly nohy. Tak ho vzal na ramena a chtěl ho asi dovíst na kolej. Jenže se už pěkně motal a tak jsme za ním vyrazili. To chytl za ruku i mě a táhl nás pryč. Vivienne za náma běžela a snažila se nás chytit. Dotáhl nás do prvního patra a vysmátej nás zavřel do prádelny. Naštěstí to nezamkl! Potom jak jsme vyšli, jsme ho už nikde neviděli. Asi se, doufám, v pořádku dokymácel na kolej. Blázen jeden opilej.

Vivi se začaly zavírat oči a chuděra naslepo bloudila kolem, až trefila do zdi. Auu. Nakonec jsem ji vzal za ruku a s Amaiem ji zavedli naposledy, do třetice, ke vstupu do Zmijozelu. Musím říct, že má ve mě velkou důvěru, protože oči otevřela až, když jsme byli na místě. Rozloučili jsme se a já si to pak ještě s Amaiem namířil rychle do kuchyně, pro trochu jídla a pak šupky dupky do hajan.

Byl to fáááááááákt hóódně dlouhej večer a stejně jsem to tu všechno určitě nenapsal. Je toho opravdu moc a už mě bolí ruka.
*zívl* No a teď jdu taky pokračovat ve spaní, tak dobjou... a nazdárek, kašpárek!!!