Vánočky, oslava a bada bum, véélký bum

"Neviem ako ty, ja žijem len pre ten pocit, 
byť spokojný vo svojej koži, 
môžeš sa rozhodnúť aj ty ho v sebe nosiť, 
nech hocikto si.

Pýtajú sa, prečo plávaš proti prúdu? 
Podľa mňa váš prúd pláva proti prúdu, 
takže vlastne plávam s prúdom, 
pokiaľ plávam proti prúdu. Chápeš? 

Ja si nosím ten pocit, 
a prestať nechystám sa, 
vážne ľudia vo vás, priznám, nevyznám sa, 
pokým Boh je so mnou nič nechýba mi, 
nepýtam sa. 

Viem, pravda je iba jedna, jedna pre každého z nás, 
a ja tu niesom, aby som uspokojil každého z vás..."

*sedí na posteli s obvázanou hlavičkou a zapisuje do deníku*

Au! Deníčku, letošní Vánoce jsou vážně zajímavý. S Viviennkou jsem se stihl dost ošklivě pohádat, ještě před svátkama ve Velké síni. Nemám rád, když jsem lidem dobrej jen na chvíli, pak se ke mně chovají zase jinak a za zády mě pomlouvají. Nikdy jsem se o ní i dalších kamarádech, s nikým nebavil a natož ještě, abych je pomlouval. Tak jsem jí to tam, před zraky některých přihlížejících, trošku vybarvil a od té doby pro mě neexistuje. I když mě to hodně mrzí, měl jsem ji za fajn holku a v těch posledních dnech ji měl opravdu moc rád. Navíc jsem ji chtěl dát dáreček. Ale cítím, že se ve mně něco děje ty poslední dny... nebo týdny. Dříve bych za ní prostě přišel s úsměvem a hodil to za hlavu, jenže mi to nejde, i když bych chtěl. Necítím se vůbec dobře a jsem z toho všeho poslední dobou hodně zmatený.

Nikdy jsem si nemyslel, že mě to kdy napadne, ale - mít tu možnost, jdu asi raději do Zmijozelu! *nakreslený zmijozelský erb* Mám tam tolik skvělých, a hlavně opravdových přátel! Kromě toho Adkinse, co mě tehdá zbil. Ale už mi od té doby nic neříká a ani se moc nepotkáváme. Za to ti někteří z Nebelvíru, se se mnou přestali zničehožnic bavit a pořád na mě jen divně koukají. Co jsem jim provedl? Možná to, že se bavím s Amaiem, kterýho všichni jen za zádama pomlouvali už od doby, co jsem poprvé vešel do té koleje a stále pomlouvají, když kolem nich projdu. "Kamarádi"... Co už... Samá faleš tam u nás. Co jsem slyšel, tatínek s maminkou tam měli teda o dost lepší kolektiv.


Ale zpět k Vánocům. Výzdoba je ve Vstupní hale pěkná, ve Velké síni... zajímavo-zvláštní. No a v Nebelvíru to je takový divný, asi je tam na mě už moc té červené. Každopádně, dostal jsem od tatínka faaakt nádherný nebelvírský plášť s vyšitými iniciály jeho jména, který tady před pár lety, jako student Nebelvíru, hrdě nosil! Moji rodiče jsou pro mě inspirací, a tak to má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu! Zvedla se mi tím dárečkem nálada a povzbudilo mě to, být prostě Velkej kouzelník! Od Amaie jsem dostal suprovou gumovou hračku, hahaaa, to by Vivča koukala!


Hihi! Byl jsem překvapenej, kdo všechno mi dal dáreček! Vážím si toho a mám z nich velikou radost! Mně bohužel nepřišly penízky, a tak jsem jim neměl co pořádnýho koupit... a dávat jim chleba se šunkou, se mi taky nechtělo. Navíc na trzích tam nebyl moc velkej výběr. Ale až ty zlaťáčky budu mít, tak lidičky, který mám vybraný, se zpožděním štědře obdaruju! Možná i Vivču... jestli si nějak vyčistím myšlenky a usmířím se s ní. I když, asi nestojím o takové "falešné" přátele. Ať si je ve svým kruhu. S kým jsi, taký jsi. Já jsem naprosto spokojený se svými rozumnými zeleňásky.



Včera, po všech těch dárečcích, jsme měli před večerkou a hlavně potom po ní, suprovou oslavu s Péťou, Amaiem, Sally a Mervem. S Amaiem jsme před tou akcí ještě v kuchyňce nabrali do pytle nějaký jídlo. Trošku mě bolí záda, jak to bylo nacpaný všelijakýma chuťovkama. No jooo, dva labužníci - já a Merv, to prostě musel bejt velkej výběr jídla! Bez toho by to jinak nešlo, chachá! Šli jsme kamsi dolů, kde to neznám. No, vypadalo to tam zajímavě. S Amaiem jsme nachystali jídla a pak to začalo. Peter tam vytáhl nějakej hůůstej kokos, kterej nás, když jsme ho pohladili, ihned přepnul do jinýho módu a my to tam pak skvěle roztančili! To byly sólíčka, panečku! Dokonce jsme si tam zazpívali, prostě odvaz a prčaaa, mučačooo! Hihi! Ke konci Peter vytáhl svůj foťák a hromadně jsme se blikli! Těším se, až uvidím ty naše ksichtíky!!!

Večer jsme se s ostatními rozloučili a s Amaiem potom vyrazili na kolej. Tam byla Fiona s Emmou. Nějak divně se na nás ta Fiona koukala. No, pochopím, proč na Amaie, který na ní vyjel skrz slimáky, co vyčarovala na Jimbíka a potom šel asi radši pryč. Ale na mě se tak poslední dobu pořád šklebit? Chmmm. Emma tam trénovala kouzla, hlavně to jedno, který jsem jí poradil, aby se učila a uměla tak poté i Everte, který ji stále nešlo. No jo, už jí to šlo, tak jsem ji pochválil a přidal se ke kouzlení. Když potom vyšla, pokud si to dobře pamatuju, z jejich úst slova "Everte..." a najednou tma, black out - hotovo, šlus, konec, šmitec, nazdár.

Co se dělo potom, si nevzpomínám, ale co se tak tady koukám *rozhlíží se* jsem u Amaie na pokoji, ve vedlejší posteli, svoji krásně hnědoučkou vestičku mám celou od krve. Než jsem se vzbudil, byl jsem přikrytý svým černým kabátem, taky mě bolí šiška, na který mám, podle hmatu, asi obvaz, a do toho tu můj nejlepší kamarád, vedle v protější posteli, hlasitě chrápe. Asi jsem zažil nějaký bada bum, véélký bum. *chytil se za hlavu*

Jo... a před týdnem se mi zdál ten úplně nejvíc nejhorší sen! Jakoby byl téměř živý! Teda, alespoň doufám, že to byl jen sen! Bože! Pamatuju si to do detailů, ale nebudu to tady rozepisovat. Při vzpomínce na to, mám totiž husí kůži a není mi dobře. *rozklepala se mu ruka* jen dodám, že se v tom snu proti mě i Anabellce, spikl můj vlastní kolejní ředitel Thorinson a prefekt Matt, s tím bručounem Ale----- *z ruky mu vypadl brk*

*rychle zavřel deník, dal jej pod polštář a lehl si do postele*